Luxace GH kloubu je relativně časté poranění ramenního pletence. Ve většině případů jde o tzv. dolní přední luxaci. V minulosti i nyní se řeší repozicí, kterou je nutné provést velmi šetrně, popřípadě i v krátkodobé celkové anestezii.

Jen při dobře relaxovaných svalech ramenního pletence a šetrné manipulaci nedojde při repozici k dalšímu poranění kloubu, především poranění kloubního povrchu – abrazi chrupavky až osteochondrální zlomenině, luxaci šlachy bicepsu, poranění rotátorové manžety apod. Následná fixace, většinou podle Desaulta, ve vnitřní rotaci paže a flexi v lokti je závislá na věku a také počtu recidiv, od minimální doby 1 týdne u starších pacientů po 6 týdnů u pacientů mladších.

Nejčastější komplikací jsou následné recidivy luxací příslušného kloubu. Počet recidiv je přímo závislý na věku pacienta. Směrem k vyššímu věku se procento recidiv po 1. traumatické luxaci GH kloubu snižuje. Při každé luxaci se může zvýraznit postižení glenohumerálního kloubu ve smyslu Bankartovy léze (poškození přední dolní části glenoidální jamky), Hill Sachsovy léze (defekt na zadní straně hlavice pažní kosti), poškození kloubního pouzdra a tak snazší další luxace i při menším podnětu. Velkou vzácností nejsou ani luxace při relaxovaných svalech ve spánku. V důsledku těchto recidiv výrazně rychle progreduje celkové opotřebení kloubu, končící jeho degenerací. Bolesti jsou zátěžové i klidové a zvyšují diskomfort a omezení pacientů.

S vývojem artroskopické techniky a s dalšími poznatky o strukturách kloubu dnes již provádíme stabilizace kloubu miniinvazivně. Po získání zkušeností s artroskopickou operativou ramenních kloubů jsme začali také s artroskopickými stabilizacemi recidivujících luxací ramenního kloubu. V současné době používáme fixační implantáty ve tvaru kotviček, jejichž zavedení je rychlé a relativně snadné. Zavádějí se do přední hrany glenoidální jamky. V těchto skobičkách jsou protaženy stehy, kterými se přitahuje odtržené kloubní pouzdro, popřípadě labrum glenoidale (podílí se na úpravě tvaru glenoidální jamky tvaru hlavice pažní kosti, podobně jako meniskus v koleni) k hraně glenoidální jamky. Tím se vypíná kloubní pouzdro do původního tvaru a napětí především pomocí vypínaných glenohumerálních vazů, které jsou součástí předního kloubního pouzdra. Používaná tkáň musí být předem upravena tak, aby došlo k jejímu zhojení. Tedy okraje jamky i kloubní pouzdro musí být okrvaveny. Díky tomu se vytvoří dobrá vazivová tkáň, která umožní zahojení přitaženého kloubního pouzdra ke kostěnému okraji kloubní jamky. Většinou použijeme 2-3 kotvičky se třemi a více vstřebatelnými (PDS) nebo i nevstřebatelnými stehy.

V pooperačním období je kloub stabilizován v Desaultově fixačním obvazu, ve vnitřní rotaci paže a flexi v lokti. Tím umožníme zhojení přitažené tkáně, které trvá 6 týdnů. Již od 4. týdne však umožňujeme šetrné cvičení v sagitální rovině. Po 6 týdnech pacienti plně rozcvičovali ramenní kloub, již bez fixace paže, zpočátku pouze v sagitální rovině, od 8 týdne i abdukci paže. Plný rozsah pohybu měli pacienti mezi 10 – 12 týdny od operace, včetně zevní rotace.